Linie a tvary v zahradě

Zahrada jako každý zaplněný prostor je souborem linií a tvarů. Vnímat tvary domu, stromů nebo zahradních staveb nám většinou nedělá problémy. Stává se ale, že si neuvědomujeme, jak důležité jsou linie a tvary při rozčlenění zahradního prostoru jako takového.

Význam linií v zahradě si můžeme ukázat na fotografiích z několika zahrad. Na první fotografii je zřejmé geometrické pojetí terasy, záhon je naopak vytvarován křivkou. Kombinovat v zahradě pravidelné a nepravidelné linie je možné a za určitých okolností i efektní. Problém je ovšem v tom, že i nepravidelné linie – křivky by měly mít jistou logiku, měly by být jasné a přesvědčivé. Jejich základem je snaha o přirozený, přírodě blízký dojem. Je zřejmé, že to příliš neplatí pro záhony na fotografiích. Tvůrci první křivky se spíše než přirozeně a volně působící záhon podařilo vytvořit jakési symetrické uši, navíc zdůrazněné světlým lemem. Malé vlnky na druhém snímku se klikatí natolik pravidelně, že pocit volnosti nevyvolávají vůbec.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Na dalších snímcích se pak linie blíží přímce, která se nepovedla, jako by projektantovi při její tvorbě někdo strčil do stolu. Podivnost a nelogičnost tvaru by byla zřejmá, i kdyby záhony nebyly výrazně lemovány, světlé obrubníky však nedostatky linií ještě zdůrazní.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Rozvržením ploch, jejich tvary a použitými liniemi dáváme zahradě specifický tvar. Je to tedy velmi důležitá součást tvorby zahrady, která spolu s použitými rostlinami a materiály vytváří její celkové vyznění. Z možností lze využít, jak už bylo zmíněno, geometrické uspořádání (architektonicky působící), negeometrické – tvořené pomocí křivek (volný přírodní dojem), nebo kombinaci obou způsobů (zde je lépe, když jedna z forem převažuje). Na následujících příkladech zjednodušeně ukážeme, jak je možné pomocí tvarů a linií trávníku, záhonů, živých plotů apod. vytvořit na malé zahradě obdélníkového půdorysu tři pokaždé jinak působící prostory.

Na prvním geometricky řešeném příkladu jsou nositelem tvaru pravoúhlé cesty, odpočívadla a ploty. Trávník pak zůstává pravoúhlou zelenou plochou (zde s vloženým geometrickým kruhem, mírně nižším). Záhony jsou kruhové výseče v rozích trávníku. Ještě striktněji by působilo, pokud by nebyly použity ani motivy kruhu.

Geometrické členění, které je staré jako zahradní tvorba sama, se po období, kdy bylo u nás spíše na ústupu, vrací v nových moderních zahradách. Jeho různé formy bývají dnes založeny například na kontrastu geometrie a jisté divokosti výsadeb (například využívání dřevin, které ještě donedávna byly považovány za příliš obyčejné a nedostatečně dekorativní).

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

V druhém případě jsou plochy navrženy jako křivky. Základní tvar určuje trávník spolu se záhony, které ho lemují rovněž křivkou. Je to tvarování, se kterým se v současných zahradách setkáváme velmi často. Pokud křivky záhonů přirozeně a volně plynou, může vzniknout velmi příjemná zahrada.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Třetí příklad je kombinací obou variant. Tento způsob částečně volného a částečně geometrického řešení (pokud je dobře použit) je často úspěšný. Geometrické prvky (zde tvarované živé ploty a jeden záhon) mohou sloužit například jako pravoúhlý vstup do druhého prostoru, navazujícího volnými křivkami záhonů spolu s volně rostoucími keři. Stříhané živé ploty oba zahradní prostory oddělují, a ty pak mohou být i různě tematicky osázeny.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Pokud se zabýváme tvary a plochami v zahradě, měli bychom také zmínit využití nebo přizpůsobení terénu. U zahrad, které se nacházejí ve svahu, je práce s terénem specifická a většinou nehrozí fádnost. Stojí za to ale připomenout poměrně snadný způsob, jak oživit zcela rovný pozemek, který se při větší trávníkové ploše může fádním jevit. V rámci rozvržení ploch v rovině je možno s ohledem na plánované svislé linie stromů a keřů, vytvořit terénní nerovnost formou umístění terénních vln, kopečků či podobných tvarů výškově rozdílných oproti ploše okolí. Tyto nerovnosti mohou být působivé jak pouze zatravněné, tak dále upravené, osázené květinami, keři nebo stromy. Výsledek je při správném umístění a rozumné proporci většinou překvapivě příznivý.

Modelace zahrady je dále dotvářena použitím vertikál stromů a jiných vzrůstných rostlin. Tento třetí rozměr je při tvorbě zahrady velmi důležitý a vrátíme se k němu v příštím díle seriálu.

Závěrem připomeňme důležitou věc, dnes mnohdy opomíjenou. Ve městech a na mnoha vesnicích tvořily domy uliční řadu a byly budovány blízko společné přístupové komunikace (bud´podélně, či štítem k ní). Dnes se setkáváme s tím, že si majitelé pozemku v proluce staré zástavby či v pokračování stávající zástavby postaví dům bez ohledu na okolí, a to hlouběji do parcely. Tím nejen řadu naruší (což není pozitivní pro vzhled místa jako celku), ale zhorší výrazně i možnosti využitelnost samotné parcely. Dokonce i u nově vznikající hromadné zástavby jsou domy často zasazeny na pozemku tak, že mají téměř celou zahradu před sebou, nebo stojí uprostřed pozemku. V prvním případě vzniká nutnost budovat dlouhé přístupové cesty k domu a ztrácí se soukromí na zahradě. Ta je tím pádem celá situovaná do ulice a stává jakousi obrovskou „předzahrádkou“. V druhém případě je situace ještě horší – kolem domu zůstávají menší hůře využitelné plochy a snižuje se tak šance pro kvalitní řešení. Je tedy ideální (pokud to není v rozporu s tradicí okolí – jako například u lánových obcí), když stojí dům alespoň přibližně v uliční řadě a cloní zahradu od ulice. Větší prostor zahrady je možné zahradnicky rozdělit na menší, ovšem spojit několik budovou oddělených malých ploch nelze.

Autoři: Jana Kolková Rydvalová, Petr Kolka

(články vycházejí v časopise Zahrádkář v roce 2013 – „Rady a postřehy zahradního architekta“)