Květiny v zahradě

Květinové výsadby dodávají zahradě barvu, vůni a pestrost. Jsou současně místem, které může být výrazně proměnlivé nejen v průběhu jednoho roku, ale i místem, kde můžeme touhu po změně uspokojit s nejlepším výsledkem.

Stromy a keře je dobré vysadit na svá trvalá stanoviště tak, aby tvořily kostru zahrady a mohly spokojeně růst. Plochy květinových výsadeb se naopak mohou stát prostorem, kde je možné experimentovat, získávat nové zkušenosti jak zahradnické, tak estetické.

Často se setkáváme s názorem, že květiny v zahradě jsou zdrojem nepřetržité dřiny: „já kytky nechci, moje babička byla nad záhonem ohnutá od rána do večera“. Nelze to vyloučit (ikdyž babička tomu tak nejspíš chtěla, navíc se dětská představa o běhu času výrazně odlišuje od dospělé), není to však nutné, i květinové výsadby je možné založit jako trvalejší porost, kde budeme trvalky pouze v růstu usměrňovat a občas rozsazovat. Založení takových trvalkových výsadeb může být dobrou variantou pro ty, kteří květy v zahradě vítají, ale bojí se pracnosti jejich udržování. Základem úspěchu je správná volba trvalek pro stanoviště, správný spon a dobře založený záhon. Dobře vybrané a vysazené rostliny se pak úspěšně na záhoně spojí (příklad na fotografiích) a pro plevel a ohnutá záda nezbude moc prostoru. Do běžného trvalkového záhonu pak zasahujeme ve chvíli (cca po 5 letech a více), kdy jsou trsy už příliš husté, rostliny vyjmeme (nejlépe rycími vidlemi), trsy rozdělíme a do vylepšené půdy (např. kompostem) je rozsadíme nebo přesadíme.

Způsobů, jak záhon osázet, je nespočet. Záhony je možné založit tak, že rostliny na nich vysazené, budou nakvétat postupně celou sezónu (což bývá nejčastější požadavek). Další z možností je vytvořit několik záhonů, které se budou v kvetení střídat – záhon v určitou dobou rozkvete celý a stane se nejvýraznějším prvkem zahrady, aby ho následně vystřídal jiný záhon. V obou případech je ideální, pokud většině rostlin i po odkvětu zůstanou vzhledné listy. Předem je dobré zvážit i barevnost záhonu, i zde je velké množství možností – od velmi pestrého např. venkovského záhonu, přes klidnější záhony s několika barvami, až po záhon s květy jedné barvy – například složený z bíle kvetoucích rostlin. Přirozeně působí, pokud rostliny sesazujeme do větších skupin, které v záhoně opakujeme. Jedna z možností je vysázet z jednoho nebo několika málo druhů celým záhonem jakousi matrici z rostlin nižších a nenáročných, které půdu zakryjí (čímž omezí výskyt plevelů a záhon pohledově spojí). Z této matrice pak budou vyrůstat vyšší rostliny, které budou v průběhu sezóny nakvétat a záhon proměňovat.

K zakládání záhonů je možné přistupovat i čistě výtvarně, kdy spíše než o přirozeně působící seskupení rostlin, usilujeme o výrazný výtvarný efekt záhonu. Pracujeme pak se strukutrou celých rostlin, dominantami, kontrasy v barvách a tvarech květů i listů apod., to je ovšem již spíše práce pro profesionála s dobrou představivostí a zkušeností .

I u květinových záhonů platí, že budou nejlépe působit, pokud budou zapadat do konceptu zahrady. Měli bychom tedy i zde vědět, co chceme aby bylo celkovým výsledkem a tomu přizpůsobit styl záhonu i výběr rostlin, popř. barev apod. Zkusme krátce představit pro inspiraci několik z mnoha druhů záhonů. Na prvním smínku je záhon vyfotografovaný na zahradě u staršího domku na malém českém městě. Majitelé s citem využili všeho, co místo nabízí – kulisy starých ovocných stromů a staré cihlové zdi. O zeď se opírá několik starých růží, záhon před nimi je sestaven ze směsi různobarevných trvalek i letniček, lehce prorůstající tráva na okraji záhonu, mu na kráse neubírá. Záhon tohoto typu je určen pro ty, kteří mají chuť do každoroční změny.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Na dalším snímku je takzvaný štěrkový záhon (přesněji výsadba s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou). Jedná se o záhony, které jsou zakládány speciálním způsobem (bylo popsáno v Zahrádkáři v letoším roce). Směsi rostlin působí divoce, plány výsadeb se neřídí běžnými pravidly (např. nižší rostliny ke kraji záhonů apod.). Záhony jsou určené především do veřejných problematických míst (např. okraje silnic), velmi efektní jsou i v kontrastu s moderní strohou architekturou v zahradách divočejšího vzhledu. Obliba těchto záhonů u nás v současné době narůstá a je možné se s nimi (nebo jejich nápodobami) setkat už i na místech, kde je jejich přínos sporný – jako jsou vesnické návsi a staré městské parky. Při nevhodném umístění (v místech, kde bychom přirozeně očekávali jiný druh záhonu, nebo v sousedství nedostatečně udržovaného trávníku apod.) mohou působit až jako zaplevelená plocha.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Výsadba lesního typu na dalším snímku (vhodná pro přistíněná místa) vydrží na stanovišti léta a po spojení trsů v souvislý porost bude vyžadovat minimální péči. Navíc pokryje místa, kde by problematicky prosperoval trávník. Chladivý a uklidňující účinek záhonu je způsoben kromě umístění v polostínu i jednoduchostí výsadby (dva druhy rostlin) a využitím pouze studených barev (zelená a modrá).

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Moderní zahrady dnes často využívají místo klasických trvalkových záhonů plochy osázené kombinací okrasných trav a trvalek. I zde je kouzlo především v jednoduchosti (jak efektu, tak údržby) .

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Klasikou, která prožívá svoje znovuzrození, jsou trvalková rabata. Způsob kombinování rostlin z nich může učinit záhony vhodné pro všechny typy zahrad. Promyšleným výběrem rostlin můžeme dosáhnout vzdušného moderního vzhledu, babičkovského záhonku, elegantní sestavy k městskému domu apod.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Trendem, který klepe i na česká a moravská vrata, jsou květnaté louky. Do jisté míry souvisí s příklonem k přírodnímu a divokému vzhledu zahrad, nejsou ale ve skutečnosti žádnou novinkou – ani v zahradní tvorbě, natož v krajině. Jsou určitým přechodem mezi kvetoucím záhonem a trávníkem. Jejich smysluplné využití (např. ve venkovských, přírodních nebo moderních zahradách) z nich může učinit atraktivní a na péči nenáročné plochy.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

Radu na závěr, jak ví každý zapálený zahrádkář, není snadné vyslyšet, přesto se jí dopustíme: i zde platí, že je lepší si před nákupem rozmyslet, co chci koupit a kam to „rýpnu“. Pokud nás ovšem baví řetězová reakce přesazovaní, která často po neuváženém nákupu následuje, nezbývá než popřát: s chutí do ní!

Autoři: Jana Kolková Rydvalová, Petr Kolka

(články vycházejí v časopise Zahrádkář v roce 2013 – „Rady a postřehy zahradního architekta“)