Keře v zahradě

Keře jsou velmi pestrou skupinou dřevin s širokým rozsahem využití. Můžeme jimi doplňovat trvalkové záhony, vysázet z nich živé ploty, využít je místo stromů v malých zahrádkách, mohou posloužit jako podsadba stromů, skupiny z nich vysázené mohou opticky dělit prostor, tvarováním z nich lze vytvořit objekty připomínající stavby nebo sochy, slouží i jako půdopokryvné a popínavé rostliny apod.

Při úvaze jaké keře do zahrady vybrat zvažujeme kromě jejich konkrétního využití a umístění i jejich estetickou hodnotou. Ta může mít dvě podoby: keře nás mohou potěšit buď výrazným estetickým efektem jen po určitý čas, nebo mohou být nápadné a dekorativní po celou vegetační dobu.

Na snímku vlevo byla vysázena skupina zelenolistých dřevin (jedná se o stromové patro podsazené kvetoucími keři). Efekt této výsadby spočívá v tom, že jednotlivé dřeviny se ze zelené hmoty listů v průběhu vegetace vynořují a následně se opět stávají její součástí (zde výrazný šeřík, štědřenec a jeřáb). Ostatní rozdíly v odstínech zelené, v textuře a struktuřejsou jemné, ač znatelné. Podobně jako kvetení, které zde tento efekt vytvořilo, budou krátkodobější vizuální změny ve výsadbě probíhat v době rašení listů a jejich podzimního zbarvování. Sestava rostlin se tedy bude vizuálně v průběhu vegetace proměňovat, což je velmi působivé a nenápadně krásné.

Na druhém snímku keře doplňují trvalkové záhony. Červenolistý dřišťál, který byl použit, je výrazně dekorativní a stejně intenzivně nápadný celou vegetační dobu (i tento keř krásně kvete, ale výraznost barvy jeho listů přesto zůstává v zahradě dominantní). Jak je ze snímku patrné, je v tomto případě jeho efekt pozitivní – nepravidelné opakování keře (v kultivarech stejné barvy ale různé výšky, popř. v tvarování některých kusů keřů) v zelenolistých záhonech může výsadbu opticky spojit. Hlavní barvou zůstává zelená, doplněná o purpurový akcent dřišťálu (nepravidelný jak v umístění, tak v tvaru) a vyplněná barvami kvetoucích trvalek.

Oba způsoby lze doporučit, ovšem s vědomím, že u druhého je snazší sklouznout k chybné interpretaci, kdy bude výrazný dekorativní efekt keřů působit prvoplánově nebo lacině (například pravidelné střídání žlutolisté a červenolisté tavoly nebo žlutých a zelených jehličnanů v živém plotě).

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Stejně jako ostatní prvky, z nichž zahradu tvoříme, je třeba i keře vybírat tak, aby zapadaly do konceptu zahrady. Vhodnost rostlin pro určitý typ zahrady vychází z tradice, místa, kde se zahrada nachází, nebo např. z jejího zaměření. Venkovské zahradě, jak již jsme před časem zmiňovali, budou tradičně slušet šeříky, růžové keře, bezy, klokoče, kdoulovce, pustoryly aj. Na snímcích jsou zachyceny mimořádně zdařilé příklady působivého umístění kvetoucích keřů na venkově.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Pokud toužíte po sbírce rododendronů a azalek, bude se dobře vyjímat v lesní zahradě, popř. v zahradě připomínající světlý les. Jejich pozitivní estetický účinek a přirozený dojem v tomto prostředí souvisí se specifickými světelnými a půdními podmínkami, které vyžadují.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

U městských domků je možné využít růže, kaliny, kolkvície, zimostrázy, mahonie, šeříky, tavolníky, hlohyně apod. V přírodních zahradách se často vysazují různé jedlé a domácí keře – dříny, muchovníky, bezy, trnky, hlohy, rakytníky, šípkové růže. U moderních zahrad je pole působnosti otevřené. Keře jednoho druhu se v nových zahradách používají například ve větších plochách (silný efekt celé plochy např. při kvetení). I móda u nás konečně opouští plazivé jalovce a kráčí směrem k divočeji nebo architektonicky působícím rostlinám. Co je nosné a bude charakterizovat v zahradní tvorbě naši dobu ukáže budoucí čas.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

S tématem keřů souvisí i téma živých plotů. Jejich varianty jsou obecně známé: jsou to tvarované, většinou jednodruhové ploty (klidně působící) a dále volně rostoucí jednodruhové nebo smíšené ploty (často velmi dekorativní květem, plodem, listem). Obě možnosti mají svá opodstatněná využití. Poněkud kontroverzně z tématu vyčnívá tak zvaný „tújový plot“ (zerav). Téma se stalo jistým klišé a často ho odborná veřejnost (zahradníci i projektanti) svým apriorním odmítáním používá spíše jako znak své odbornosti. Je ale pravdou, že najít dnes obec bez takového plotu je již téměř nemožné. Je to škoda, protože existuje množství keřů, které v mimohřbitovním prostředí působí lépe. Zeravy tvoří sice zelené, ale natolik strnulé bariéry, že spíše než rostliny připomínají zelené zdi nebo v horším případě zelený smuteční pochod (podpořeno nevhodným kultivarem, který netvoří stěnu, ale jakýsi zástup zelených jednotlivců). Pokud pak touto hradbou končí obec, nebývá na ni z krajiny moc pěkný pohled. Současně je třeba přiznat, že málokterá dřevina roste tak rychle a utvoří natolik neproniknutelnou stálezelenou bariéru jako zerav. Existují situace, kdy pro nás mohou být tyto vlastnosti natolik cenné, že se pro túje rozhodneme – pokud například v našem okolí vyroste autovrakoviště nebo podobné sousedství. V zahradě je pak dobré takový živý plot předsadit živějšími výsadbami (trvalkovými záhony, světlejšími keři, stromy se světlou borkou) tak, aby zeravy působily pouze jako klidné hladké pozadí okrasné výsadby. Je poněkud tísnivé být „uvězněn“ ve vlastní zahradě obkroužené jen tújovými ploty.

Autoři: Jana Kolková Rydvalová, Petr Kolka

(články vycházejí v časopise Zahrádkář v roce 2013 – „Rady a postřehy zahradního architekta“)