Cesty a zpevněné plochy v zahradě
Hlavními a nejrozsáhlejšími plochami v zahradě jsou plochy zelené – trávníky, místa výsadeb dřevin a trvalkových záhonů. Většina zahrad se však neobejde bez ploch nevegetačních. Ty společně s linií trávníků a výsadeb dodávají zahradě hlavní horizontální tvary. I zpevněné plochy (s různou pevností, použitými materiály a technologiemi) je možné řešit tak, že nebudou pouze součástí funkční, ale i estetickou, která bude vytvářet v zahradě platný výtvarný efekt.
Poměrně novým a oblíbeným fenoménem jsou plochy zasypané mulčovací kůrou (borkou) bez dostatečného osázení, často „dozdobené“ ornamenty ze světlého štěrku nebo kačírku (na snímku). Kvůli nedostatečnému nebo žádnému osázení se ovšem nejedná o záhony, současně to ale nejsou ani plochy zpevněné a funkční. Lze tedy říci, že ani funkčně ani esteticky takové řešení nemá opodstatnění. Časem se kontrastní vzory začnou ztrácet, plochy (ač podložené textilií), začnou zarůstat plevelem. Má-li být výsledkem plocha nenáročná na péči, uděláme lépe, když místo osázíme půdopokryvnými trvalkami nebo dřevinami.
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..
Jak mulčovací kůru (nebo štěpku), tak kačírek (nebo štěrk) lze ale v některých zahradách úspěšně použít na plochy částečně zpevněné (především cesty). Cesta na prvním snímku bude dobře působit například v lesních zákoutích nebo lesních zahradách. Okraje cesty jsou vymezeny také přírodním materiálem – kulatinou. Na druhém snímku je štěrková cesta, která může mít širší použití, zde například v efektní kombinaci s trávami a skalnatým vápencovým svahem. Štěrk je možné použít také pro vybudování štěrkovišť (například štěrkových ploch navazujících na terasu nebo samostatných odpočívadel). Ty bývají roztroušeně osázeny povětšinou sucho tolerujícími rostlinami (mateřídoušky, divizny apod.), kterým se do jisté míry umožňuje přirozené přesemeňování.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Cesty zahradou, k
teré mohou být i významným kompozičním prvkem (příklad na skice), lze vybudovat z mnoha dalších přírodních materiálů – např. z mlatu, kamene nebo trámů. Půvabné bývají travnaté cesty vedoucí mezi netravnatými plochami (např. mezi záhony). Travnatou cestu je však možné vytvořit i ve větších trávnících vysekáváním, experimentovat je možné se dvěma i více výškami sečení. Výsledek může být atraktivní i hravý. Cestu je možné v průběhu sezóny různě tvarovat a měnit.Plochy sloužící jako přístup či příjezd k domu, plochy teras nebo zápraží je většinou nutné vytvořit z materiálů, které snesou větší zatížení a jsou dobře udržovatelné a schůdné i za špatného počasí.
…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..
V současné době pro tento účel bývá nejčastěji používána zámková dlažba. Funkčně nelze proti jejímu použití nic namítat. Je to ovšem podobné jako s tújovými ploty: nehodí se všude a čeho je moc, toho je příliš… Ve vztahu k domu a k zahradě můžeme volit i jiné možnosti. Například využití kamene pro tyto účely může mít různé podoby, podle druhu použitého kamene a podle způsobu jeho použití, a to vesměs s velmi dobrým výsledkem. U městského domku drobnějšího měřítka můžeme využít k dláždění malou kamennou kostku nebo kamenné odseky (které navíc nebývají drahé). Naopak většími formáty kamene ale i betonové dlažby, můžeme doplnit větší měřítka staveb a moderní objekty, můžeme ale použít i prkenné plochy (viz fotografie).
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Závěrem připomeňme, že přísloví „mnoho psů – zajícova smrt“ platí i zde. Při výběru materiálů použitých v zahradě je dobré jejich opakování a malý počet druhů či typů. V případě použití několika různých materiálů nezapomeňme na jejich vzájemný soulad.
Autoři: Jana Kolková Rydvalová, Petr Kolka
(články vycházejí v časopise Zahrádkář v roce 2014 – „Rady a postřehy zahradního architekta“)