Ploty

Ploty – dobu kamennou, dobu dřevěnou a dobu železnou v současnosti střídá doba plastová. Materiály dob minulých naštěstí nezůstávají zapomenuty, i když jejich využití má mnoho novodobých, někdy svérázných podob.

Plot může působivě zarámovat zdařilé dílo – harmonický celek zahrady a domu. Je třeba ho tedy nevnímat jen jako nutnou bariéru před okolím, ale jako prvek s estetickou kvalitou a jako součást celku. Stejně tak jako rám obrazu pořizujeme s ohledem na dílo samotné, tak i plot vybírejme tak, aby se stylem zahrady a domu dobře souzněl a doplňoval je. Argument, že hezké musí být drahé, zde (stejně jako mnohde jinde) nemusí být pravdivý.

Plaňkovým plotem kolem venkovského sadu (na prvním snímku) lze těžko něco pokazit, jde o funkční a prosté řešení, které neomrzí. Na druhém snímku je zachycena kombinace kamenného soklu, nízkého drátěného a stříhaného živého plůtku z pámelníku. Ač se nejedená o klasickou venkovskou kombinaci, výsledek je milý a citlivý. Převaha přírodních materiálů (které na vsi vždy působí patřičněji) a úměrné měřítko, zajišťující soukromí a současně umožňující kolemjdoucím tušit, co zahrada nabízí, činí místo i z cesty pohledově přitažlivé. Na třetím snímku je vilka z 20. let na malém městě, společně se zahradou s okrasnými kvetoucími keři, ovocnými stromy a drátěným plotem v rámech s jemně dekorativní brankou tvoří příjemný soulad.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Pak jsou ovšem místa, kde spíše než harmonii cítíme cosi jako zápas se stylem. Masivní „chatařský“ plot z krajinových prken na prvním snímku (navíc zasazený do poměrně subtilních sloupků z prefabrikovaných betonových bloků) v prostředí satelitu na sebe strhává nadměrnou a nezaslouženou pozornost. Zahradu za ním tak téměř nevnímáme. Velmi dekorativní kovový plot na dalším snímku jsme zvyklí vídat u zámků, zde vyvolává očekávání, která nejsou naplněna. U zahrad katalogových a jim podobných domů (první dvě fotografie) uděláme lépe, když zvolíme střízlivý jednoduchý plot (příklad na skice). Ohrada z vlnitého plechu na třetím snímku (která by mohla působit jako estetický záměr v industriálním prostředí) není na malé vsi přínosem pro dům ani okolí.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Stále častěji jsou využívány ploty plastové. Ty se snaží většinou napodobovat dřevo, avšak přesná pravidelnosti výlisků i barevnost dává na první pohled znát, že se jedná o imitaci. Většina plastů navíc nestárne do krásy, ale právě naopak. Jako „rám“ přírodního prostředí, kterým zahrada je, nejsou ideální. Nejčastěji se u nás ovšem setkáváme s obyčejnými drátěnými ploty. Proti jejich využití nelze vesměs nic namítat, tvoří téměř transparentní hranici pozemku. Často bývají navíc využívány společně s živými ploty (kterými jsme se již zabývali v díle o keřích). Pletivo můžeme ozdobit a pohled do zahrady uzavřít i popínavou zelení, méně náročnou na místo. Například drátěný plot s nenáročnými pnoucími růžemi, který nevyžaduje od majitelů přílišnou péči, je v době květu velmi působivý. Plot porostlý přísavníkem potěší výrazným podzimním zbarvením.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Závěrem zmiňme propustnost plotů pro drobnější, v zahradě vítané živočichy. Chceme-li, aby naši zahradu navštívil například ježek, je třeba mu to malými průchody u země umožnit.

Autoři: Jana Kolková Rydvalová, Petr Kolka

(články vycházejí v časopise Zahrádkář –„Rady a postřehy zahradního architekta“ v roce 2013 a 2014)